Vliv optických zjasňovačů na hodnocení tiskoviny
Taková „nicotnost“ jako optické zjasňovače OBA stojí za největším zlomem v hodnocení tiskoviny za posledních několik let. Je zajímavé sledovat, jak vývoj tiskových materiálů s OBA ovlivňuje kvalitu tisku a způsoby měření tiskoviny. Ukážeme si také, proč zejména do budoucnosti bude důležité provádět měření typu M1 a ne pouze M0 jako doposud.
Optické zjasňovače OBA
Výrobci tiskových papírů v souladu s požadavky koncového zákazníka, aby vše bylo „blýskavější“, ale zároveň „levnější“, již před několika lety začali do nátěrových hmot přidávat tzv. optické zjasňovače. Koncový zákazník chce, aby papír byl stále bělejší a tisk na něm vypadal kontrastněji. A protože dnes je většina tiskových papírů téměř ze 100 % tvořena recyklovaným materiálem, který sám o sobě moc bílý není, musí se chybějící bělost dohánět uměle. A tím umělým způsobem jsou optické zjasňovače, tedy chemické látky, které dokáží přeměnit neviditelné UV záření na záření viditelné v oblasti modrých odstínů. Na první pohled sice krásný trik, který však ve svém důsledku vede k rozčarování zákazníka z barevné kvality tisku.
Proč to nefunguje?
Optické zjasňovače přišly na trh plíživě, nijak zvláště se jimi výrobci papírů nechlubí, navíc když způsobují nejednu noční můru:
1. Způsobují vizuální neshodu mezi certifikovaným digitálním nátiskem, provedeným podle reference Fogra39L, a mezi ofsetovým tiskem, byť je kalibrován na shodu jak s ISO 12647-2, tak u s touto referencí – tisk je vždy studenější, modřejší, málo teplý. Vysvětlení je prosté: Ani ISO norma, ani Fogra39L s OBA zjasňovači nepočítají, prostě je neznají a tudíž je do barevnosti nezahrnují. Reference Fogar39L ukazuje tisk na papíru, který neobsahuje OBA zjasňovače, který je tedy méně bílý, spíše lehce zažloutlý v porovnání s reálnými papíry typu lesklá a matná křída.