Newsletter 07/2012 (duben) Pořadí tiskových barev

Pořadí tiskových barev

Ofsetové tiskové barvy jsou poměrně tuhé konzistence, která se na první pohled u jednotlivých pigmentů nijak neliší. Každý výrobce vám však potvrdí, že viskozita, tedy tuhost tiskových barev je různá, nejtužší je samozřejmě barvy Black, následovaní barvami Cyan, Magenta a Yellow. Má to logiku: Aby se barvy dobře štěpily, tedy dobře odtrhovaly od gumového potahu přenášecího válce a nanášely se na papír, musí vždy jít méně tuhá barva do barvy tužší, což dává pořadí KCMY, definovaného také normou ISO 12647-2. Pokud se pořadí změní, tužší barva nemá příliš důvodu se odlepit od gumového potahu a skončit na povrchu řidší tiskové barvy, nanesené před ní – problémem jsou tedy sekundární barvy, které okamžitě změní svůj odstín. Praktické testy jednoznačně potvrzují, že každá odchylka od korektního pořadí tiskových barev KCMY je směrem k horšímu.

Modrá C+M

Nejdříve si posvítíme na tradiční mýtus o tom, že když se přehodí pořadí barev Cyan a Magenta, že se zlepší modrá barva, která bude méně švestková, protože Cyan bude nahoře a bude lépe krýt barvu Magenta. Z testu však vyplývá pravý opak. Barva Cyan, která je tužší, má vyšší viskozitu, neulpí tak dobře na méně tuhé, na „řidší“ barvě Magenta, takže více barvy Cyan zůstane na gumovém potahu, neodštěpí se od něj a tudíž barva Magenta bude dominantnější. Potvrzuje i to i tabulka, která ukazuje změnu barevnosti soutisku C+M jak v případě správného pořadí CM, tak i při přehozeném sledu MC.

	Blue C+M			dE
	L	a	b
REF	24	16	-45
C—>M	24,7	23,6	-44,1	7,7
M—>C	27,4	34,4	-39,2	19,6

Referenční hodnota CIE Lab je přejata z normy ISO 12647-2 a ukazuje ideální soutisk barev

C+M a tudíž ideální modrou barvu na natíraném materiálu. V řádku CM jsou uvedeny koordináty CIE Lab při správném pořadí, kdy modrá barva vykazuje běžnou toleranci okolo dE 8. V řádku MC jsou uvedeny hodnoty modré barvy v případě, že se přehodí pořadí tisku: Chyba dE okamžitě vyskočí na hodnoty okolo dE 20, tato modrá barva je také o něco světlejší (vyšší údaj osy L, hodnota 27 versus 24) a má navíc červenější nádech (vyšší údaj osy a, hodnota 34 versus 24) než modrá barva, vytvořená klasicky. Takže první mýtus je vyvrácen.

Zelená C+Y

Druhý příklad je hodně vzácný, ale také se vyskytuje, kdy se na první místo v sekvenci CMY dá barva Yellow s cílem ji méně „špinit“ barvami Cyan a Black. Výsledkem je pak znovu úplně špatná zelená barva, daná přehozeným soutiskem Y+C.

	Green C+Y			dE
	L	a	b
REF	49	-66	24
C—>Y	51,9	-67,7	32,0	8,6
Y—>C	57,9	-57,0	40,7	21,0

Princip vzniku problému je shodný jako u předchozího případu, jen je ještě umocněn tím, že Yellow je ze všech barev nejméně tuhá, má nejnižší viskozitu, je nejřidší, a tedy na ní ulpí jen velmi malé množství barvy Cyan, která je naopak druhá netužší. Při korektním pořadí je chyba dE znovu okolo hodnoty 8, zatímco při přehozeném pořadí tato chyba činí více než dE 20. Zelená barva je výrazně světlejší (vyšší údaj osy L, hodnota 58 versus 52) a je více žlutá (vyšší údaj osy b, hodnota 41 versus 32), než při „normálním“ pořadí.

Závěr

Není sebemenší důvod měnit doporučené pořadí barev, na které jsou tiskové barvy míchány, na které mají definovanou svoji viskozitu.