Tisková barva
Jak vybírat tiskovou barvu? Běžný postup je asi tento: Dát novou barvu tiskaři, říci „Tiskni“ a po týdnu se jej zeptat „Jak to šlo“ a dostat odpověď „Dobrý, ale zdá se mi…“ Co se zdá, je sen. Musíme si s testem poradit tak, abychom se mohli opřít o nějaká čísla, která budou charakterizovat vlastnosti dané tiskové barvy. Řekneme si, která to jsou, a dáme stručný návod, jak vše otestovat – budeme se zabývat pouze barevností a spotřebou (tedy ekonomikou), nikoliv dalšími vlastnostmi, jako je otěruvzdornost nebo rychlost zasychání.
Barevná kvalita
Tisková norma ISO 12647-2 popisuje, jaká barevnost má vzniknout při tisku na danou třídu papíru. Základním parametrem je odstín barvy, určený jako její pozice v CIE Lab barvovém prostoru. Využijme toto a jako první kritérium si zvolme minimální chybu Delta E, kterou je schopna daná tisková barva splnit při tisku na vybraný materiál, nejčastěji na lesklou křídu, kde nejvíce na barevnosti záleží. Při testu je tedy nutno najít takové dávkování dané tiskové barvy, aby se odstín barvy dostal co nejblíže k normě. V této chvíli se vypočítá chyba Delta E mezi referenční CIE Lab hodnotou z ISO 12647-2 a hodnotami CIE Lab aktuálně nanášené barvy (a to pro všechny pigmenty CMYK, zejména se zaměříme na barvy Cyan a Magenta, které jsou nejproblematičtější). Zaměříme se na určité meze:
1. DE menší než 1 znamená dokonalou shodu s normou, v podstatě ji lze dosahovat spíše výjimečně a jen na barvách Yellow a Black, jejichž barevné odstíny nejsou příliš závislé na nádechu a vlastnostech papíru.
2. DE mezi 2 až 3 znamená vynikající druh tiskových barev, zvláště pokud tato chyba je naměřena u barev Cyan a Magenta.
3. DE mezi 3 až 4 je běžná chyba všech „slušných“ tiskových barev a to včetně barvy Cyan a Magenta.
4. DE blížící se hodnotě 5 znamená, že tyto barvy nevyhovují reálné produkci, i když teoreticky jsou v souladu s ISO normou.
