Newsletter 11/2014 (červen) Kalibrace kompenzační křivkou

Kalibrace tiskového procesu 1/3

Každý tiskový proces musí být nakalibrován tak, aby jeho barevnost odpovídala zvolené referenci. Zní to logicky a jednoduše, ale jednoduché to někdy vůbec není. Je nutno vědět, jaké metody lze pro kalibraci použít, kdy tyto metody fungují a kdy již nikoliv. O kalibracích hovoří technická zpráva ISO 10128.

TS/ISO 10128

Nejedná se o tiskovou ISO normu, ale o technickou zprávu, která tak nemá závazný charakter, ale je užitečným rádcem při rozhodování o metodách a postupech kalibrací tiskových procesů. Z této zprávy například vyplývá, že kalibrace se VŽDY provádějí ZMĚNOU tiskových dat, tedy že tiskárna musí upravit zákaznická tisková data tak, aby zajistila jejich barevnou shodu s dohodnutou referencí. Technická zpráva ISO 10128 definuje 2 metody kalibrací tiskových procesů (pozor hovoří se obecně o tiskových procesech, ne pouze o dominantním ofsetovém tisku):

1. Kalibrace pomocí kompenzační křivky, která upraví výsledný průběh TVI křivky tiskového systému.
2. Kalibrace pomocí převodů CMYK/CMYK, které transformují vyjádření barvy v referenčním prostoru do prostoru tiskového systému.

Kompenzační křivky

Kompenzační křivky se aplikují na tisková data ve chvíli, kdy se z těchto dat na ripu u CtP vytvářejí tiskové body, např. v podobě 1bitových TIFF rastrových souborů. V tuto chvíli je procentní vyjádření barvy v datech změněno, takže na tiskové desce jsou již odlišné hodnoty CMYK skládaní než v zákaznických datech. Tato úprava kompenzuje ty parametry či chování tiskového systému, které jsou odlišné od reference. Avšak pozor - kompenzační křivky pracují pouze s úpravou velikosti či geometrie tiskového bodu – nemohou měnit hodnoty 0 % (papír) a 100 % (odstín tiskové barvy). Technická zpráva ISO 10128 zná dvě metody, jak navrhnout tvar kompenzační křivky, podle toho, jaký cíl si kompenzace vytyčila:

1. Kompenzační křivky s cílem zajistit shodný průběh TVI křivky jaký definuje reference.
2. Kompenzační křivky s cílem zajistit neutralitu soutisku barev CMY/CMYK.

Shoda s referenční TVI křivkou

Metoda návrhu kompenzační křivky s cílem vytvořit normovaný (či převzatý z reference) průběh TVI křivky je nejjednodušší, nejznámější a v Evropě nejpoužívanější metodou kalibrací tisku. A protože je velmi „primitivní“, musí se definovat 3 předpoklady, za který ji lze použít a kdy jsou výsledky kalibrací kvalitní. Vychází to např. i z principů měření, kdy měření TVI křivky dokonale „odstíní“ vliv substrátu na barevnosti, zanedbává jej tím, že denzitometrické měření je relativní typ měření, kdy se nejdříve denzitometr kalibruje tzv. „na bílou“ papíru. Hodnota se pak odečítá ode všech změřených denzit a tím se eliminuje jeho vliv na výsledný barevný odstín v rastru - snadno se tak stává, že nárůstové křivky změření na dvou odlišných materiálech (např. vysoce bílá lesklá křída a přírodní matná křída) jsou sice shodné, ale barevnost shodná není. Takže tři předpoklady nasazení metody kompenzace na cílovou křivky zní:

1. Substrát, na který se tiskne, je shodný se substrátem definovaným v referenci.
2. Odstíny tiskových barev po nánosu na substrát (vyjádřené jako CIE Lab) jsou shodné s barvami v referenci.
3. Skládání tiskových barev v rastru na sebe je shodné jako v referenci.

Ad 1) Takže pro nejčastější příklad kalibrací ofsetového tisku na shodu s ISO 12647-2, neboli s referencí Fogra39L, musí být použit papír shodný s touto referencí. Musí jít tedy pouze o KL/KM o stejné „bělosti“ a to díky optickým zjasňovačům OBA dnes určitě splněno není.
Ad 2) Tiskové barvy musí být dovedeny do barevné shody s normou ISO 12647-2, neboli s referencí Fogra39L. Nelze tedy tento systém použít pro jiné tiskové technologie, kde jsou pigmenty tiskových barev odlišné od ofsetových – čím je CIE Lab hodnota vzdálenější od reference Fogr39L, tím jsou barevné výsledky horší a horší.
Ad 3) Shoda s referencí při skládání barev na sebe v rastru se jen velmi těžko měří. Jasné je pak jen to, že musí jít o shody typ rastru, jako byl použit pro tisk reference, tedy klasický AM rastr. Takže kompenzace křivkou nelze takto jednoduše používat např. pro FM rastr. Dále barvy musí mít dobrý trapping a v soutisku musí vytvářet kvalitní neutrální odstíny. Což v praxi také nebývá příliš často splněno.

Pokračování: Příště si povíme o kalibracích metodou G7 neboli na neutrální soutiskovanou šedou, která dokáže vylepšit výše popsané kalibrace na cílovou křivku pro odlišné materiály a tiskové barvy.