Newsletter 12/2012 (červenec) Kompenzační křivka

Kompenzační křivka a její tvar

Kompenzační křivka na ripu CtP upravuje průběh plošných krytí v tiskových datech (nebo na tiskové desce) tak, aby po tisku vznikla křivka normalizovaná např. typu A nebo B z normy ISO 12647-2, jak jsme o ní hovořili v minulém (červnovém) vydání newsletteru. Zde jsme diskutovali nutnost dodržení jejího přesného tvaru, aby byla tisková data korektně, tedy barevně správně reprodukována. Víme, tedy, že nemusí jít jen o kompenzace vysokého nárůstu tiskového bodu, ale často se musí plošné krytí nasilovat, aby dosáhlo požadované hodnoty - proto také berte termín kompenzační křivka spíše jako „terminus technicus“, protože ne vždy jde o kompenzace, tedy o snížení plošného krytí.

Jak kompenzační křivku vymodelovat, aby po tisku z upravených, nelineárních tiskových desek byl naměřen korektní nárůst tiskového bodu? Prvním krokem je změření tzv. přirozeného nárůstu tiskového bodu při tisku z lineárních desek. Druhým krokem je srovnání křivky přirozeného nárůstu s křivkou referenční. A zde je nutno vyvrátit jeden zásadní omyl: Kompenzační křivka NEVZNIKNE odečtení těchto dvou křivek od sebe! NEPLATÍ jednoduchá rovnice: Pokud je přirozené TVI ve 40 % např. 59% a referenční TVI ve 40 % je 53 %, pak kompenzace v tomto místě NENÍ 59 % – 53 %, NENÍ tedy 6 %, ale MÉNĚ. Pokud je přirozené TVI v 80 % např. 95 % a referenční TVI v 80 % je 91 %, pak kompenzace v tomto místě NENÍ 95 % – 91 %, NENÍ tedy 4 %, ale VÍCE.

Správná kompenzační křivka vychází z následujícího modelu. Hledá se takové hodnota podkopírování tiskové desky (v referenčním plošném krytí, např. 40 %), které na křivce přirozeného nárůstu tiskového bodu vybudí stejnou hodnotu nárůstu, jaká je na referenční křivce (ve shodném referenčním plošném pokrytí, např. 40 %). Příklady na grafu ukáží více. Hledá se podkopírování desky ve 40 %. Na referenční křivce A z Fogra39L je TVI 53 %, na křivce přirozeného nárůstu je TVI 59 %. Jaké plošní krytí vytvoří na křivce přirozeného nárůstu TVI ve výši 53 %? Jde o hodnotu 35,5%, tedy kompenzace je mínus 4,5 % ve 40 %. Jde tedy jakoby o horizontální vzdálenost mezi referenční křivkou a křivkou přirozeného nárůstu. Obdobně to funguje i pro stíny, kdy reference v 80 % je 91 % na křivce A. Přirozený nárůst tiskového stroje je pak 95 %. Kompenzace avšak není „vertikální“ vzdálenost 4 %, ale „horizontální“ rozdíl, který činí 7 %. Je to logické: Světla a střední tóny mají TVI křivku rostoucí se směrnicí větší než 1 (směrnice je tečna v daném místě křivky), takže malá změna na tiskové desce, vytvoří velkou změnu TVI na tiskovém stroji – kompenzace tedy musejí být „mírné“. A naopak, od středních tónů do stínu je TVI křivka rostoucí, ale se směrnicí menší než 1, tedy je méně citlivá na změnu plošného krytí na tiskové desce. Musí se tedy kompenzovat více, aby přes „netečnou“ TVI křivku bylo dosaženo kýženého plošného krytí.

Tvorba křivek na různých ripech

Naštěstí pro vás, kteří se z těchto úvah malinko orosili, jeden dobrá zpráva: Téměř všechny ripy u všech nejrozšířenějších workflow si tento na první pohled poměrně složitý výpočet provádějí interně samy, postačí jim zadat jen obě výše popisované křivky, křivku přirozeného nárůstu a referenční křivku, a kompenzace si rip vypočítá sám. Takto fungují workflow jako je Agfa ApogeeX, Danippon Screen Trueflow, EskoGraphios Suite, Fujifilm XMF, Heidelberg Prinect, či Kodak Prinergy. Pozor si však dávejte u ripu Harlequin, který se v různých mutacích vyskytuje u celé řady CtP, zejména s fialovou diodou. Starší verze tohoto ripu kompenzační křivky počítaly jednoduchým rozdílem obou křivek, což dávalo špatný průběh TVI po kompenzaci. Nová verze ripu (tuším, že od verze 9) pracuje správně a kompenzaci modeluje správně. Nutno nedůvěřovat, ale prověřovat, zda vaše verze Harlequinu už kompenzace modeluje korektně.