Newsletter 14/2013 (červenec) Kalibrace dynamiky (2/2)

Kalibrace dynamiky rozběhu tiskového stroje (2/2)

Hned na úvod je třeba definovat, co CIP4/PPF data obsahují a co ne (budeme mluvit jen o nastavení zón a duktoru, nikoliv o celém JDF). Data CIP4/PPF obsahují pouze obecné informace, kolik procent barvy se spotřebuje v dané zóně, jaké je celkové krytí barvou v dané zóně, samozřejmě odděleně pro každou tiskovou barvu. Můžete si to představit, jakou poměr počtu a velikosti tiskových bodů v bitmapě v dané zóně k pomyslnému pruhu 100% nánosu dané barvy přes celou výšku archu. Reálně je to tato informace definované pouze barevným náhledem tiskového archu, ze kterého si pak sami jiné aplikace spotřebu barvy v dané zóně vypočítají podle zadané počtu zón, jejich šířky a velikosti tiskového archu (zóny jsou odlišné pro různé výrobce, např. Heidelberg má zónu o šířce 32,5 mm, zatímco např. manroland 30 mm). Takže máme náhled a vypočítané množství barvy v každé zóně.

A jakou informaci CIP4/PPF data neobsahují a je nutno ji empiricky získat, tedy nakalibrovat systém přednastavení pro správnou funkčnost? CIP4/PPF data neobsahují informace o tom, jak moc, např. o jaký úhel, se má otočit klíč dané zóny, aby při specifikovaném množství barvy v procentech bylo dosaženo správného zabarvení reprezentovaného předepsanou denzitou či CIE Lab koordináty. Tato hodnota nemůže být stanovena obecně, je totiž závislá zejména na druhu tiskové barvy a na cílových hodnotách ustálené tiskové produkce. Proto se musí tyto hodnoty empiricky zjistit, systém nakalibrovat, samozřejmě pro různé druhy potiskovaného materiálu zvlášť.

Kalibrace dynamiky náběhu je tedy empirické zjištění závislosti otevření klíče v dané zóně jako reakci na vstupní procentní hodnotu, reprezentující spotřebu barvy v daném místě (pokrytí archu barvou v této zóně). Kalibrace mohou probíhat řízeně jako samostatný test,

kdy se opakovaně tiskne kalibrační arch a nastavují se převodní parametry tak, aby dosažení správného vybarvení na cílové denzity či CIE Lab hodnoty bylo stále rychlejší a rychlejší, tedy s použitím méně a méně makulatury. Většinou postačí tak 3 až 4 iterace. Tyto kalibrace by se měly po čase, max. po jednom roce opakovat.

Druhou možností, jak zlepšit náběh tiskového stroje je mít tiskový stroj osazen samoučícím se programem, který nastavení tiskových zón zpřesňuje podle hodnot, zjištěných u jednotlivých zakázek. Program vychází z hodnot otevření zón, které jsou nastaveny před zakázkou, a porovnává je s otevřením zón po tisku. Podle toho na pokyn tiskaře upraví převodní hodnoty otevření zón pro další zakázky. Aby systém správně fungoval, musí se tiskovina barvit na standardní hodnoty podle normy ISO 12647-2 a nikoliv podle očí tiskaře, nedej bože očí zákazníka. Otevření zón je pak zkresleno tímto faktorem a samoučící se systém nefunguje.

Tip: Pozor, je vhodné mít testovací archy navrženy tak, že respektují pokrytí archu barvou taková, jaká jsou nejčastěji na zakázkách. To znamená, že nejvíce hodnot vypočítané spotřeby barvy se bude nacházet od 1 % do 25 %, tedy spíše nižší pokrytí. A jen výjimečně naleznete pokrytí okolo 100 %, tedy plná plocha dané barvy od shora až dolů.