ISO 12647-2:2004/Amd1:2007

Norma ISO 12647-2 nabývá zásadní důležitosti ve všech archových a kotoučových (heat-set) ofsetových tiskárnách. Proč? Protože definuje správnou barevnost tiskové produkce, neboli určí optimální dávkování tiskové barvy a nastaví křivky nárůstu tiskového bodu na ty správné hodnoty. Jednoduše řečeno: definuje standardní barevnost ofsetového tisku. Co vše se v ISO normě skrývá?

Papír

Záměrně zde píši slovo „papír“ a nikoliv obecně „substrát“, protože ISO 12647-2 popisuje ofsetový tisk pouze na papír, nikoliv na další materiály jako je plast nebo kov. Papíru zná ISO norma celkem 5 (označují se jako Type 1 až Type 5), což je na dnešní dobu velmi málo, zejména pro kotoučový tisk pracuje ISO norma pouze s materiálem LWC. Bohužel v definicích papíru má ISO norma největší nedostatky, dané historickým vývojem: Definice jsou v podstatě totožné již od roku 1996, tedy od roku prvního vydání ISO normy. Dnešní materiály jsou bělostí a nádechem úplně jinde, takže v podstatě žádný reálný papír, který tiskárny používají, není ve shodě s ISO normou.  Definice standardního materiálu papíru Typu 1, tedy bezdřevého, leskle natíraného papíru, zkráceně „křída lesk  KL“ je následující:

Jenom pro úplnost a pochopení dalších souvislostí. Nádech papíru definuje reálnu nulu, tedy 0 %, nic bělejšího nelze reprodukovat. A pozor, nádech papíru se přičítá do všech barev, takže ovlivňuje barevné podání tiskoviny. Nevypadá to, ale jeho vliv je značný.

Dávkování tiskové barvy

Významným úkolem při kalibraci tiskového procesu na shodu s parametry normy ISO 12647-2 je otázka optimálního dávkování tiskových barev do plných ploch, tedy do 100% pole. Norma ISO se musí vypořádat jak s rozdílností pigmentace různých výrobců tiskových barev, tak samozřejmě s faktem, že stejná tisková barva se chová rozdílně na různých typech papíru. Jako nástroj pro měření správného dávkování barvy, bylo zvoleno měření barevné tónu pomocí koordinátů CIE Lab a nikoliv podle optické denzity. Veličina optická denzita totiž nic neřekne o barevnosti plného pole, ale jen o síle vrstvičky nánosu tiskové barvy. Koordináty CIE Lab zajistí, že se bude hledat stále stejný barevný tón tiskové barvy, proto také vždy vznikne shodný barevný gamut tisku (standardní barevnost), což ej přesně to, co si všichni přejeme. A optická denzita je pak pouze empirickým výsledkem vyhledání optimální dávky barev CMYK a je v praxi plně dostačující pro klasické činnosti tiskového operátora, jako je zabarvení  zakázky a její stabilní udržení ve „standardní“ vybarvenosti. Norma ISO definuje barevnost znovu pro 5 tříd papíru, u každého z nich určuje CIE Lab koordináty primárních CMYK barev, sekundárních soutisků C+M, C+Y, M+Y a terciálního soutisku C+M+Y. Pro papír Typu 1 vypadá tabulka následovně:

Jenom pro úplnost a pochopení dalších souvislostí. Pokud si vyneseme koordináty výše uvedených barev do CIE Lab prostoru, dostaneme gamut „standardního“ tiskového ofsetového procesu. Žádnou barvu mimo tento gamut nelze reprodukovat, např. nelze docílit „lepší“ (rozuměj „zářivejší“) červenou. A pozor, sekundární barvy jsou definovány s ohledem na pořadí barev, kterou ISO norma určuje na KCMY nebo CMYK.

Hodnota TVI a TVI křivka

TVI je zkratka z Tone-value increase, neboli navýšení plošného pokrytí, neboli nárůst tiskového bodu, jak je zažitým zvykem říkat. Vlivem rozpíjení se tiskové barvy na papíru, vlivem tlaků při přenosu tiskového bodu mezi tiskovou formou a ofsetovým potahem, vlivem mechanických poměrů na tiskové stolici, se tiskový bod rozšíří v porovnání s velikostí bodu na desce, nebo s hodnotou definovanou v tiskových datech. Nárůst tiskového bodu nesmí být ani příliš vysoký, ale ani příliš nízký, neřeknu-li nulový – musí být ten správný, definovaný ISO normou, protože na něj byla připravena tiskový data a bylo s ním při separacích do CMYKu počítáno. Norma ISO 12647-2 definuje TVI jako jednu hodnotu pro 50% plošné pokrytí, pro 3 frekvence tiskového rastru a samozřejmě pro našich 5 tříd papírů (navíc i pro pozitivní/negativní tiskovou desku, což však v době CtP ztrácí smysl). Znovu si uvedeme příklad pro nejběžnější materiál typu 1:

Ale protože TVI není jen jedno číslo, ale nárůst tiskového bodu začíná v 1% a končí v 99%, musí jej kromě jeho vrcholu v 50% charakterizovat i spojitá křivka. Norma ISO 12647-2 zná celkem 6 průběhů nárůstů tiskových bodů a označuje je písmeny A až F. Toto písmeno vidíte i v tabulce a říká, že průběh TVI pro KL/KM pro rastr 60 lpcm je pospán křivkou A. Tiskový proces, který se honosí být „standardním“, musí mít shodnou TVI křivku, na jakou odkazuje ISO norma.

Mid-tone spread

Nerovnováha středních tónů je doslovný překlad pojmu mid-tone spread, avšak lépe by se podle dopadu této veličiny na tisk měl překládat jako nerovnováha na šedé. Tento parametr svazuje TVI hodnoty pestrých barev CMY na odchylce maximálně 5 % tak, aby žádná z těchto barev nepřevážila, nestala se dominantní,  a aby neutrální šedé odstíny nechytaly nevhodný barevný nádech. Matematicky jde o rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší TVI hodnotou CMY barev ve středních tónech.

Další požadavky ISO normy

Probrali jsme (a snad malinko vysvětlili) čtyři základní, nejdůležitější, parametry ofsetoévho tisku, které mají zásadní vliv na barevnost tiskové produkce: papír, dávkování tiskové barvy, nárůst tiskového bodu a nerovnováha neutrální šedé. Norma ISO 12647-2 obsahuje i mnoho dalších parametrů, které by se měly splnit, aby tisková produkce byla prohlášena za kvalitní.

Důležitou součástí tiskové produkce je pasování, tedy to, jak přesně se při tisku kryjí čtyři CMYK separace. Nejvyšší přípustná hodnota rozpasování tisku u kvalitních materiálů typu KL/KM je stanovena na 80 mikometrů, tedy 0,080 milimetru.

Norma ISO 12647-2 předpokládá, a také to ve v sobě definuje, tiskovou produkci s AM rastrem, tedy s klasicky tvořeným tiskovým bodem. Přesně definuje tiskové parametry pro tři frekvence tiskového rastru 52, 60 a 70 lpcm (při vyšších frekvencích také v principu platí, ale parametry nejsou ISO normou specifikovány). Dále norma popisuje, jak natočit výtažky CMYK barev, aby nedocházelo k moiré.

Extrémně důležitá věc je definice maximálního pokrytí archu barvu TAC (Total Area Coverage). Je to součet CMYK plošných krytí v nejtmavším místě tiskového archu. Pro různé materiály je definováno, že tato hodnota TAC nesmí překročit danou mez, jinak dochází k obtahování a slepování archů ve stohu, dochází k vlnění papíru, či k porušení neutrálnosti tisku ve stínech.