Pořadí tiskových barev
Ofsetové tiskové barvy jsou poměrně tuhé konzistence, která se na první pohled u jednotlivých pigmentů nijak neliší. Každý výrobce vám však potvrdí, že viskozita, tedy tuhost tiskových barev je různá, nejtužší je samozřejmě barvy Black, následovaní barvami Cyan, Magenta a Yellow. Má to logiku: Aby se barvy dobře štěpily, tedy dobře odtrhovaly od gumového potahu přenášecího válce a nanášely se na papír, musí vždy jít méně tuhá barva do barvy tužší, což dává pořadí KCMY, definovaného také normou ISO 12647-2. Pokud se pořadí změní, tužší barva nemá příliš důvodu se odlepit od gumového potahu a skončit na povrchu řidší tiskové barvy, nanesené před ní – problémem jsou tedy sekundární barvy, které okamžitě změní svůj odstín. Praktické testy jednoznačně potvrzují, že každá odchylka od korektního pořadí tiskových barev KCMY je směrem k horšímu.
Modrá C+M
Nejdříve si posvítíme na tradiční mýtus o tom, že když se přehodí pořadí barev Cyan a Magenta, že se zlepší modrá barva, která bude méně švestková, protože Cyan bude nahoře a bude lépe krýt barvu Magenta. Z testu však vyplývá pravý opak. Barva Cyan, která je tužší, má vyšší viskozitu, neulpí tak dobře na méně tuhé, na „řidší“ barvě Magenta, takže více barvy Cyan zůstane na gumovém potahu, neodštěpí se od něj a tudíž barva Magenta bude dominantnější. Potvrzuje i to i tabulka, která ukazuje změnu barevnosti soutisku C+M jak v případě správného pořadí CM, tak i při přehozeném sledu MC.
Blue C+M |
dE |
|||
L |
a |
b |
|
|
REF |
24 |
16 |
-45 |
|
C—>M |
24,7 |
23,6 |
-44,1 |
7,7 |
M—>C |
27,4 |
34,4 |
-39,2 |
19,6 |
Referenční hodnota CIE Lab je přejata z normy ISO 12647-2 a ukazuje ideální soutisk barev