Newsletter 15/2012 (srpen) Kalibrace FM stochastického rastru

Kalibrace stochastického FM rastru

Začíná masovější poptávka zákazníků po tiscích za použití FM stochastického rastru. Vidí v tom možnosti zlepšení kresebnosti a tím i vyšší kvality své tiskoviny. Tiskárny se jim samozřejmě snaží vyhovět. Na co se nesmí zapomínat při kalibracích?

Barevná reference

Tisk stochastickým rastrem má jiný barevný gamut než tisk klasickým rastrem. Jde zejména o jiný nárůst tiskového bodu. Proto pro něj existuje jiná reference než pro klasický rastr: referencí pro FM rastr je Fogra43L, zatímco pro klasický rastr je to známá Fogra39L. A zde je kámen úrazu. Změní zadavatel přípravu fotografií na referenci Fogra43L? Upřímně řečeno, o takovém případu jsem neslyšel. Zadavatel chce stále používat Fogra39L a chce tuto referenci barevně maximálně přesně reprodukovat i při tisku stochastickým rastrem. Jak tento rozpor vyřešit?

Kompenzační křivka

Jak známe, kompenzační křivka je nejjednodušší metodou, jak kalibrovat ofsetový tiskový proces na zvolenou referenci, např. ISO 12647-2 nebo Fogra39L. Má však 3 omezení, za kterých ji lze použít:

nánosy barvy se shodnými koordináty jako v referenci,
papír ve shodě s referencí,
rastr a jeho chování v soutisku shodné jako v referenci

Podmínka číslo 3 není pro stochastický rastr splněna, takže kompenzační křivky ve své základní podobě nelze takto kalibrovat! Je to o tom, že 40 % pole s rastrem AM 150 lpi, s nárůstem 13 % bude vypadat vizuálně jinak než shodné pole, ale s rastrem FM, byť také s nárůstem 13 %. Kompenzační křivka, která vytvaruje na tiskovém stroji referenční nárůst 13 % (Fogra39L), tedy vizuálně nevytvoří shodné barvy jako reference (Fogra39L). Po této základní kalibraci musí tedy nastoupit kratší či delší doba dalších testů, kdy se kompenzační křivky prohýbají jen a jen na základě snahy operátora dostat se na vizuální shodu referencí Fogra39L (operátor srovnává nátisk a tisk a podle svého hodnocení a zkušeností prohýbá křivky, aby se barevná shoda zlepšila). Navíc si uvědomme si, že tyto testy se dějí za pomocí omezené sady bitmapových obrazů, takže jejich úspěch na jiných typech fotografií může být problematický. Nehledě na čas tiskového stroje a tisíce archů zbytečně použitého papíru. Ve finále této metodě zbývá jen jedna jediná výhoda: Kompenzační křivky jsou snadno upravitelné, takže lze dále měnit barevnost tisku podle aktuální potřeby.

CMYK/CMYK převody

Druhým postupem (a správným) procesních kalibrací na shodu s referencí Fogra39L je metoda CMYK/CMYK konverzí.

Tato metoda je „kolorimetrická“, nepracuje s žádnými křivkami a pro svoji činnost nevyžaduje žádné zjednodušující předpoklady. Funguje tedy obecně pro jakýkoliv tiskový proces (třeba i flexo nebo bezvodý ofset), pro jakékoliv tiskové barvy (UV barvy), pro jakékoliv materiály (plasty), či po různé typy tiskových rastrů. Konverze probíhá na tiskových PDF datech, u kterých jsou změněny procesní hodnoty výtažků CMYK tak, aby byla dodržena původní barevnost Fogra39L. Systémy musí tedy nějakým způsobem identifikovat barevnost tiskového stroje. To se provede vytištěním a změřením targetu ECI2002 za dodržení normovaných tiskových podmínek. Tento target určuje barevný gamut tisku, jeho rozsah a chování barev CMYK v soutisku. Gamut je pak uložen jako ICC profil, ICC DeviceLink nebo jako speciální CMYK/CMYK tabulka v použití v dalších programech. Tyto informace slouží pro barevné převody z prostoru Fogra39L do gamutu aktuálně změřeného tiskového stroje. Výsledkem je dokonalá barevná shoda s referencí a tedy i s certifikovaným digitálním nátiskem. Nevýhodou je, že obsluha nadále nemá žádnou možnost do převodu zasáhnout, ten je pevně určen konverzní CMYK/CMYK tabulkou, což někdy, při nutnosti drobných změn v tiskovém procesu může být na závadu.

Kombinace obou metod

Obě metody (kompenzační křivky a CMYK/CMYK převody) lze při kalibraci spojit a s úspěchem využít výhod obou: Přesnost CMYK/CMYK převodů a flexibilitu a jednoduchost kompenzačních křivek. Jak na to?
Nejdříve se tisková data konvertují CMYK/CMYK tabulkou z reference Fogra39L na referenci Fogra43L. Jde o standardizované reference, pro které se dodávají standardizované ICC DeviceLinky, které se dnes běžně v prepress workflow dají použít. Po konverzi jsou tisková data připravena na FM stochastický rastr a předpokládají nárůst tiskového bodu 25 % (v políčku 40 %) a tvar křivky F z normy ISO 12647-2. A tento tvar a známou velikost nárůstu tiskového bodu je možno vymodelovat běžnými postupy pomocí kompenzační křivky. Měření nárůstu a jeho srovnání s referencí jsou korektní, protože se srovnávají srovnatelné věci, obé hodnoty jsou měřeny na FM rastru (jedna na aktuálním tisku, druhá je převzata z reference Fogra43L).

A na závěr?

A na závěr upozornění pro zadavatele. Pokud chcete, aby stochastika opravdu vaše tiskoviny vylepšila, musíte připravovat bitmapy ne na 300 dpi, ale minimálně na 500 dpi, lépe hned na 600 dpi. Bitmapy musejí obsahovat detail kresby, který pak stochastika může reprodukovat. Kde nic není, stochastika si nevymyslí. Nestačí však provést pouhý resampling ze 300 dpi na 600 dpi, to ničemu nepomůže – je nutno fotografovat nebo skenovat na pravých 600 dpi s maximem jemných detailů.