Systém PSO

Zkratka PSO znamená Process Standard Offsetprint, neboli standardizace ofsetových tiskových procesů (zkráceně standardizace ofsetu). Je to systém nasazení příslušných grafických ISO norem do praxe -  a nejde jenom o kalibrace.

Nasazení ISO norem

Prvním krokem, který okamžitě zlepší kvalitu tiskové produkce v ofsetové tiskárně, je aplikace parametrů příslušných ISO norem do každodenní praxe v tiskárně. Můžeme si tyto postupy shrnout pod termín kalibrace grafických periferií podle ISO norem, aby odpovídaly zvolenému standardu. To zlepší barevnost, stabilizuje produkci, eliminuje chybné vybarvení a zavede kontrolní postupy a prvky. ISO normy by měly být nasazována do praxe nejlépe v tomto pořadí:

1. ISO 12647-2 (nebo -3), která určí standardní, tedy správnou barevnost tiskové produkce,
2. ISO 12637-7, která určí barevnost digitálního nátisku a zavede jeho ověřování,
3. ISO 3664, která definuje světelné podmínky pro pozorování barev na tiskové předloze,
4. ISO 15930, která popisuje práci s formátem PDF/X-1a,
5. ISO 12646, která určí korektní zobrazování barevných dat na monitoru.

Vzdělávání/školení

Po nasazení každé z výše uvedených ISO by mělo následovat školení obsluhy (jedno či několik, záleží na velikosti firmy či na obsažnosti tématu), která s danou periferií bude pracovat. Obsluha se musí dozvědět, jaký je účel ISO normy, jaké parametry jsou z ISO normy aplikovány do praxe a proč, jak měřit procesní parametry, jak nastavovat procesy či stroje a mnoho dalšího. Pouze vzdělaní pracovníci mohou zajistit barevně kvalitní a efektivní tiskovou výrobu. Školení by se měla v určitých časových údobích opakovat, protože přicházejí noví pracovníci (kteří samozřejmě předem si přečtou výrobní dokumentaci), resp. je třeba obnovovat znalosti u všech pracovníků.

Dokumentace

Kodifikace standardů by měla do tiskárny proniknout až do té míry, že veškeré technologické úkony, nebo jakákoliv činnost obsluhy, která má nějaký dopad na výslednou barevnost tiskoviny, by měla být popsána. Je třeba jednoznačně pospat procesní parametry daných technologií, definovat hodnoty, které se v procesu výroby tiskoviny měří, určit kontrolní mechanismy, jak se má obsluha rozhodovat, zda daná produkce je kvalitní či nikoliv, resp. jak má zabránit ztrátám z nekvalitní výroby. Pokud se to hodně zjednoduší, jde o „barevnou“ kuchařku, kterou si každý může kdykoliv vzít a potřebnou pasáž si přečíst. Je vhodné, aby kuchařka byla rozdělena do několika kapitol podle technologických částí, aby si pracovníci mohli snadno vyhledat jen tu část, která se bezprostředně týká jejich pracovní náplně.