Tiskové materiály
První pravidlo standardizace zní: Dlouho testuj, rozhodni se a pak už neměň! Jakýkoliv tiskový materiál má vliv na barevnost a jakmile je jednou provedena kalibrace tiskového stroje, změna jakéhokoliv materiálu znamená změnu tiskových parametrů, nepřesnosti v tisku a nakonec i více náklady spojení s novou kalibrací.
Voda
Základem vlhčícího roztoku je voda. Ta musí mít určité parametry, aby byla vhodná pro vytvoření emulze s tiskovou barvou. Musí obsahovat určité procento solí, nemělo bych jich být ani více ani méně, voda by tedy měla mít optimální tvrdost, nesmí být ani příliš měkká (bez rozpuštěných solí), ani příliš tvrdá (s velkým obsahem solí). Měkká voda bez solí je příčinou „vytahování“ pojidel a nátěrových hmot z papíru, tvrdá voda s vysokým podílem solí je naopak příčinou zanášení barevníkových válců. Voda by měla být středně tvrdá, což se dá číselně vyjádřit hodnotou v rozmezí 8 až 12 ̊dH, tedy stupňů německé tvrdosti vody. Pod 5 ̊dH je voda příliš měkká a musí se upravovat příměsí solí, nad 15 ̊dH je voda příliš tvrdá a měla by se upravovat filtrací, nebo pomocí reverzní osmózy. Tvrdost vody se měří „lakmusovými“ papírky, jejichž barva se změní podle aktuální trvdosti.
Aditivum
Aditivum (přídavek) do vody vytváří optimální pH vlhčícího roztoku a nastavuje základní vodivost. Optimální pH by mělo být lehce „kyselé“, tedy v rozmezí 4,8 až 5,2 pH. Aditivum by se mělo vybírat zejména s ohledem na tiskové barvy, aby se s nimi dobře snášelo a vytvářelo kvalitní tiskovou emulzi barva/voda.
IPA (alkohol)
Alkohol IPA je nutnou součástí vlhčícího roztoku, který zajistí dobré smáčení tiskové desky vodou. Samotná voda má poměrně velké povrchové napětí (okolo 70 N/m), takže po vylití na rovnou plchu tvoří kapičky. Povrchové napětí je nutno snížit (asi na hodnotu 50 N/m), aby se kapičky netvořily, ale vznikl homogenní film, kopírující povrch objektu. Alkohol je tímto akcelerátorem, který sníží povrchové napětí na požadovanou úroveň. Jeho vliv je největší při koncentracích od 3 % do 10 %, pak se jeho účinek snižuje - optimálně by se jeho podíl ve vlhčicím roztoku měl pohybovat okolo 5 %. Alkohol má oproti jiným látkám jednu podstatnou výhodu: rychle se odpařuje a tak samovolně chladí tiskovou desku a tiskové válce. Toto odpařování je však také příčinou jeho negativního vlivu na lidské zdraví, proto se dnes prosazují systémy redukce nebo úplné náhrady alkoholu.
Náhrady alkoholu
Náhrada alkoholu by měla zajistit shodnou funkčnost, tedy snížení povrchového napětí vody, ale neměla by mít tak vysoký odpar a neměla by být škodlivá lidskému zdraví. Nemohou tedy ani ochlazovat tiskovou desku. Před nasazení těchto látek by měly být provedeny důkladné testy, protože úspěch těchto náhražků velmi záleží na materiálu gumy navalovacích a vodních válců. Velmi často se stává, že se výrazným způsobem zvýší nárůst tiskového bodu (který se pak musí při procesních kalibracích upravovat).
Vodivost
Vodivost vlhčícího roztoku je závislá na množství rozpuštěných solí, příměsí a nečistot, které se do vlhčícího roztoku dostávají z papíru a z barev. Čím je roztok znečistěnější, tím je vodivost vyšší, protože obsahuje více volných iontů, které vedou elektrický proud. Absolutní hodnota vodivosti není příliš vypovídající, důležitější je její změna. Pokud se vodivost vlhčícího roztoku změní od základního stavu o více než 1500 µS, pak je třeba vlhčicí roztok vyměnit.
Tiskové desky
Tiskové desky jsou jedním ze základních tiskových materiálů a mají extrémní vliv na barevnou kvalitu. Jde nejenom o kvalitu vlastního tiskového bodu (ostrost termálního tiskového bodu je lepší než bodu na fialové tiskové nebo UV desce), ale jde zejména o změnu chování desek od různých výrobců. Se změnou typu např. termální desky, dojde k výrazné změně hodnoty a tvaru nárůstové křivky (i když budou obě desky kalibrovány jako „lineární“).
Tiskové barvy
Je celkem logické, že kvalita tiskových barev má největší vliv na kvalitu tiskové produkce. Prvním aspektem je jejich shoda se spektrální definicí v normě ISO 12647-2. I když by všechny tiskové barvy měly této specifikaci vyhovět, některé ji vyhoví snadněji a s větší přesností, některé jsou však na hranici tolerance a při sebemenší změně dávkování z tolerance ISO normy vypadnou. To pak klade na tiskaře větší nároky, aby tiskový proces držel přesněji v určených, často velmi úzkých, mezích. S tím souvisí i další parametr tiskových barev, která má přímý vliv na barevnou kvalitu, a tím je nárůst tiskového bodu. Některé tiskové barvy jsou „řidší“, pro správný odstín se jich musí dávkovat více, a tudíž roste hodnota TVI. A jiné druhy jsou naopak „tužší“ (intenzivnější, více pigmentované) a jejich vlastnosti jsou tedy pro hodnotu TVI příznivější. Vše se pak točí okolo ceny za jeden kilogram barvy – levnějších barvy mohou být paradoxně daleko dražší, protože se jich musí dávkovat více a tudíž se zvýší jejich spotřeba.
Na tiskové barvy je však se třeba dívat i z pohledu jejich „nebarevných“ parametrů, jako je rychlost zasychání nebo otěruvzdornost. Toto si musíte otestovat dlouhodobějším sledováním v praxi.