Závislost plošného krytí na době vyvolání tiskové desky
V ofsetové tiskové produkci není nic stabilní, podmínky výroby se neustále mění, systémy jsou spíše analogové než digitální a vždy pracují s určitými tolerancemi. Dnes se podáváme na přípravu tiskové desky systémy CtP - a to těmi nejrozšířenějšími, tedy s termálními diodami.
Termální CtP
I když je systém CtP řazen do digitální předtiskové přípravy, vlastně tomu tak vůbec není. Digitální je v podstatě pouze RIP u CtP, který generuje 1bitový TIFF s pozicemi laserových spotů. Ze stejných dat RIP vždy vypočítá stejnou bitovou mapu. A tím digitální svět končí. Vlastní expoziční jednotka, kde se laserem, resp. řadou termální diod, vypalují jednotlivé body do emulze tiskové desky, je zařízení, kde výsledek činnosti nebude dvakrát stejný – ze stejné bitové mapy, nevzniknou dvě identické tiskové desky. Je ale pravda, že změny plošného krytí na latentním obraze termální desky budou asi zanedbatelné, v řádech setin či desetin procenta. Navíc tyto změny jdou na vrub nehomogenity emulze tiskové desky, resp. její změny v různých šaržích desek. Pro praxi lze toto kolísání zanedbat.
Vyvolávací automat
Co však nelze zanedbat, je vliv vyvolávacího procesu na obraz, resp. na plošná pokrytí. Vyvolávací proces má za úkol zesílit vazby mezi tiskovým bodem a hliníkovou základnou, tedy zafixovat tiskový bod do podkladu, aby nebyl při tisku mechanicky poškozen. Druhým úkolem je odplavit nepotřebnou emulzi a odkrýt hliníkový základ, který bude při tisku přijímat vlhčicí roztok. Vlastní činnost vyvolávacího automatu je čistě analogová, výsledek procesu je závislý zejména na:
1. koncentraci chemie
2. teploty lázně
3. rychlosti posuvu desky lázní
4. stavu kartáčů, resp. nastavení jejich přítlaku