HiFi tisk aneb tisk s velkým gamutem
Všichni víme, že ofsetový tiskový proces s použitím procesních barev CMYK má limitovaný barevný gamut, tedy, že dokáže reprodukovat jen omezené spektrum barevných odstínů. Pokud porovnáte shodný obraz v RGB na monitoru spolu s jeho tiskovou kopií, uvidíte, kde jsou hlavní slabosti klasického CMYKu. Jde zejména o oblasti sytých sekundárních barev, tedy modrá, zelená a červená, které CMYKový proces vytiskne mdle, tmavě, jako špinavě. Druhou oblastí, kde uvidíte velký rozdíl mezi RGB a CMYKem, jsou tmavé tóny, tedy hluboké stíny na obraze. Historie pokusů, jak zlepšit barevnou kvalitu ofsetového tisku, je poměrně dlouhá. Co já si pamatuji, začala již v 90. letech minulého století, kdy vnikaly systémy tisku sedmi barvami, tedy CMYK plus RGB, což byl velmi logický pokus, avšak cenově a technologicky naprosto „pomýlený“ – kdo měl 7věžový tiskový stroj, kdo uměl dělat 7 separací? Tudy cesta nevede.
Pantone Hexachrome
Prvním pokusem, který byl v praxi jakž takž realizovatelný, byl systém Pantone Hexachrome, který byl vyvinut a začal se používat na přelomu století. A vzhledem k tomu, že za ním stála významná firma Pantone, byly do něj vkládány velké naděje. Z pohledu výsledků tisku šlo o plně funkční systém, který alespoň v určitých oblastech barevných odstínů dával předpokládané výsledky, tedy zlepšil podání sekundárních barev. Šlo o 6 barevný systém, kdy ke klasickému CMYKu byly doplněny další dvě barvy Orange a Green (systém se tedy občas nazývá CMYKOG), které zlepšily barevnost právě v těch kritických oblastech zelených a oranžovo-červených odstínů. Firma Pantone dokonce vydala vzorníky Hexachrome, kde byly ukázaný soutisky těchto barev, aby návrháři mohli v tomto systému své designy připravovat. A kde je systém Pantone Hexachrome dnes? Mrtev. Pokud tento název zadáte do Googlu, najdete jen neexistující odkazy (vč. webu pantone.com), nebo články tak z let 2006/2007. Proč se ani tento systém neprosadil? Za vším hledejte cenu! Ani ne tak cenu vlastních barev, ale cenu 6 desek a 6 příprav tiskového stroje, což neúměrně navyšuje cenu zakázky. Další problémy najdete v předtiskové přípravě, která je jiná než u klasického 4plátového CMYK procesu. Nyní musíte vyrobit 6 plátový dokument, pro které je nutno používat speciální nástroje v podobě zásuvných modulů Pantone HexWrech do Photoshopu. Ten kromě korektních separací musejí vyřešit problém, že sice máte 6 plátů, ale jen 4 úhly pro jejich natočení. Musí se tedy vyřešit moiré a vhodně zkombinovat barvy Cyan/Green a Magenta/Orange, aby tyto mohly používat shodné úhly, ale nikdy nešly do vzájemného soutisku, protože by okamžitě vzniklo velmi silné moiré.
Toyo Kaleido
Když už se zdálo, že HiFi tisk je kompletně mrtvý, společnost Toyo Inks uvedla systém Toyo Kaleido, který se zatím jeví jako první životaschopná technologie. Proč? Protože je reálně použitelný bez výrazných dopadů na cenu zakázky. Protože nevyžaduje žádné speciální nástroje pro předtiskovou přípravu. Toyo Kaleido je totiž „klasický“ CMYK, tedy jde o stále jen o 4 barvy, takže počet tiskových desek a počet příprav zůstává stále stejný. Barvy CMYK jsou ale upraveny. Největších změn doznala nejenom pigmentace, ale také průhlednost (transparence/opacita), která se stará o vynikající kresebnost v tmavých oblastech. Pigmenty barvy Magenta jsou pak výrazně posunuty do fialových oblastí, pigmenty barvy Cyan jsou lehce posunuty směrem k zeleným odstínům. Pigmentace barev Yellow a Black zůstala totožná. Výsledkem je HiFi tisk se zvětšeným gamutem jak v tmavých stínech, tak zejména v oblastech modrých a fialových barev (tedy soutisky dvou upravených barev Magenta a Cyan) a s mírným, ale zřetelným vylepšením oblastí zelených a červených (tedy soutisky upravených barev Magenta a Cyan s neupravenou barvou Yellow).
