ISO normy pro osvětlení
Podíváme se na dvě ISO normy, které v tiskovém průmyslu hodně opomíjejí, resp. nikdo ani neví, že existují. Obrovskou důležitost dnes hraje ISO 3664, tedy norma o správném osvětlení pro pozorování tiskoviny – kupodivu s ní souvisí i norma o kalibracích a zobrazování na monitoru.
ISO 3664
Doby, kdy zákazníci převzali od tiskárny veškerou produkci a byli rádi, že je to „barevné“, ty jsou dávno a dávno pryč. Dnes se využije sebemenší záminka k reklamacím. A protože zákazník naměřeným hodnotám většinou nerozumí (občas ani nechce), velmi důležitou stránku hraje vizuální srovnání předlohy a vlastní reprodukce tiskem. I když všichni vědí, že světlo hraje zásadní úlohu při pozorování a hodnocení barvy, nikdo na to nedbá a diskuse probíhají v kancelářích pod žlutým světlem žárovky – a tam má zákazník vždy navrch, protože tiskovina je logicky barevně „posunuta“.
Norma ISO 3664 – zkráceně norma o osvětlení a parametrech světla – je norma určují podmínky, za kterých je přípustné vizuálně kontrolovat (srovnávat) tiskoviny jak mezi sebou, tak vzhledem k náhledu na monitoru. Této normě by měly vyhovovat všechny náhledové lightboxy, nebo pulty u tiskových strojů. Norma rozeznává dva typy světelných podmínek pro hodnocení tiskoviny:
1. Kritické pozorování P1
2. Praktické pozorování P2
Kritické pozorování P1 je takové, kdy se zkoumají dvě kopie stejného obrazu vedle sebe, což je právě náš případ kontroly barevnosti vizuálním srovnání s předlohou, nejčastěji digitálním nátiskem. Takový typ osvětlení vyžaduje světlo D50, tedy zhruba světlený zdroj o náhradní teplotě chromatičnosti 5000 K, které emituje světlený tok na úrovni 2000 luxů (tedy velmi vysoká intenzita osvětlení). Takové světelné podmínky dnes panují pouze v ovládacích pultech u tiskových ofsetových strojů, resp. v praxi se této specifikaci alespoň zčásti blíží.