ISO normy definující PDF tisková data
V dalším pokračování si popíšeme dvě ISO normy, které specifikují fomráty tiskových PDF dat. Názvy těchto formátů budete určitě znát, jde o PDF/X-1a a PDF/X-4. A co mají obsahovat a jak si kontrolovat své workflow, na to se nyní podíváme.
ISO 15930-4:2003
(PDF/X-1a)
Jde o prapůvodní ISO normu a specifikaci PDF/X-1a určených pro výměnu „na slepo“ v grafickém průmyslu. Data PDF/X-1a jsou svázána celou řadou omezujících podmínek tak, aby proces reprodukce byl maximálně bezpečný. Mezi základní podmínky patří definice čistého formátu a spadávky (TrimBox a BleedBox), práce pouze v „tiskařských“ barvových prostorech CMYK, Gray a Separation (např. přímé barvy), identifikace výstupního záměru, nutnost vložení použitých fontů, průhlednosti již sloučeny atd. I přes tyto jednouché návody, od grafiků k tiskárnám přijdou PDF/X-1a data jen výjimečně. A s vývojem nových programů pro přípravu grafiky, zejména od matky všech détépáku, od firmy Adobe, začal být formát PDF/X-1 příliš svazující a musel ustoupit svému nástupci, formátu PDF/X-4.
ISO 15930-7:2010
(PDF/X-4)
Formát PDF/X-4, definovaný již před 4 lety, si začíná postupně razit cestu i o českých tiskáren. Ono to ani jinak nejde, zákazník připravuje data v nových grafických softwarech, využívá všechny jejich kreativní funkce a nezabývá se nějakou zpětnou kompatibilitou. Zejména se ukázalo, že bez přípustnosti živé průhlednosti a používání vrstev (správně nazývané „volitelný obsah“) se dnes již nikdo neobejde. Takže v PDF/X-4 jsou tyto funkce povoleny – ke sloučení průhledností a ke zpracování efektů tedy musí dojít někde ve workflow nebo na ripu v tiskárně. Také restrikce jen na „tiskařské“ barvové prostory se ukázala jako příliš svazující, protože výstupem ze stejných dat může být jak ofsetový typ reprodukce (ale také často i flexotisk), tak i různé druhy digitálních tiskových výstupů (tonerové nebo inkoustové), takže PDF/X-4 formát dat umožňuje barevné objekty podrobit konverzím,